Máchovo jezero ubytování

Když se v srpnu 1832 mladý student práv Karel Hynek Mácha poprvé dostal s přítelem Eduardem Hindlem do krajiny pod Bezdězem, netušil, jak ovlivní jeho tvorbu. Zde našel inspiraci pro svá nejznámější díla, jako je prozaická novela Cikáni a básnická sbírka Máj. Tato divoká a tajuplná krajina s bizarními skalami a zříceninami hradů (Starý Berštejn, Jestřebí, Bezděz) ho okouzlila natolik, že se s těmito místy spojil navždy.

Okouzlily ho divoké, tajuplné rokle a bizarní skalní útvary v Kokořínském dole, zříceniny kdysi pyšných hradů (Starý Berštejn Jestřebí, Bezděz). Při pobytu na Housce jistě pociťoval sílu magických temných sil. Nejvíce ho však přitahoval opuštěný a chátrající hrad Bezděz. Kdykoli jeho kroky vedly na sever, směřovaly vždy na Bezděz, a to i tehdy, byla-li to zacházka, jak o tom svědčí jeho cesta do Krkonoš v roce 1833.

Hrady, které ho zaujaly, si kreslil do svého Zápisníku jako „hrady spatřené“. A tak kromě Bezdězu známe kresby Housky, Jestřebí, Starého Berštejna (Máchou nazývaný Pernštejn), Vřísku (Mácha jej znal jako Žižkův hrádek) a Helfenburgu u Úštěku. Mácha dokonce použil hrady k vymezení místa, kde se odehrává Máj.

Máchova nejznámější a nejslavnější lyricko-epická báseň Máj se rodila v Doksech, tehdejším Hiršberku, u Velkého rybníka (dnešní Máchovo jezero) a v okolí Dubé. Zde slyšel o otcovraždě z nešťastné lásky, ke které došlo v roce 1774 právě nedaleko Dubé. V Doksech navštívil popravní pahorek, kde „šedá lebka do krajiny hledí a lidé o ní leccos povídati vědí“.

Když se slavilo v roce 1936 sté výročí vydání Máje a úmrtí básníka, byl na Jarmilinu skálu umístěn jeho pomník. Zároveň zesílily tlaky z české strany přejmenovat Velký rybník na Máchovo jezero. V roce 1930 byla na hradě Bezdězu umístěna pamětní deska K. H. Máchovi, cesta z Mělníka přes Kokořín, Housku, Bezděz, do Doks a České Lípy, dnes červeně značená, byla nazvána Máchovou.

Po druhé světové válce zmizel z povědomí lidí Velký rybník a zůstává pouze Máchovo jezero.